Proslov na stužkováku
Vážení učitelé, kamarádi, spolužáci, chtěla bych Vás svým jménem, ale i jménem třídy 4TGD přivítat na stužkovacím večírku. Především jsem ráda, že jsme se zde sešli všichni a nikdo nezaspal či neměl problém se zpožděním. Dle mého se právě dnes stáváme pravými maturanty, i když teprve v počátcích. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, na naše první setkání. Až neuvěřitelně hladká tvář Beatky, dlouhé vlasy Petra Hrubého nebo dokonce „afro“ Tomáše Felgera. Co jsme si tenkrát o sobě navzájem mysleli? Rozhodně ne, že z nás bude natolik dobrý kolektiv, který řeší nejrůznější problémy, a že se jednou sejdeme, bohužel ne všichni, na stužkovacím večírku. Avšak za tři roky se dá zažít opravdu mnoho. Snad všechny naše počiny se nám staly legendou studentských let. Nejprve nepochopitelné RGB a CMYK, poté nezapomenutelné, jedinečné a neopakovatelné vánoční besídky v tělocvičně , dále pravidelné, mnohdy úmyslné, posedávání na radiátorech, ale i kreace při navrhování. To vše je však nadobro za námi. Mysleli jsme si, že maturita je pro nás nedosažitelná, daleko, avšak zanedlouho opak bude pravdou. Tři roky jsme se snažili vyhnout maturitě, marně. Čtvrtým rokem se přestáváme snažit, zkusíme ji udělat. Za dosavadní tři roky jsme se nejen něco dozvěděli z učebních osnov, ale někteří dokonce vylepšili své osobní já. Za to vše nemůžeme pouze my, ale také vy, učitelé. Děkujeme