Proslov :)
Vážení zástupci školy, učitelé, milí spolužáci, ctění přísedící,
dovolte mi, abych i já, zástupce třídy 4TGD, Vás přivítala na slavnostním předávání maturitních vysvědčení. Konečně nadešla ta dlouho očekávaná chvíle. Po čtyřletém vytrvalostním běhu jsme se dostali k cíli. Cesta byla však plna nejrůznějších nástrah, ale všichni, kteří se přes ně dostali, stojí teď před vámi. Čím blíže byla cílová rovinka, tím hůře se nám dýchalo a naše obličeje vykazovali známku bledosti. Ztěžka jsme poslední noc ulehali, snažíce si předříkávat maturitní otázky neustále dokola. Po několika hodinách jsme upadli do snů, ve kterých nás pronásledovali dějiny výtvrného umění, angličtina, obhajoba prací, ale i čeští básníci. A tak ráno po slavnostním zahájení jsme z posledních sil rozmístili maturitní otázky po lavicích a začali se konečně učit. To byla ta rozhodující chvíle, kdy někteří z nás pochytili nejvíce informací. Zajímalo by mě, kolikrát jsme obešli třídu dokola, než jsme zamířili ke zkušební komisi. Nicméně většině se podařilo vytáhnout otázku, na kterou buď znali odpověď či dokázali skvěle improvizovat, odvést téma svým směrem a nebo vzpomenout si na věci, které jim byli přes čtyři roky cizí. Ti, co tento nelehký boj úspěšně zvládli, se dnešním dnem mohou začít považovat za dospělé. Neměli bychom ale zapomínat na dobu, jež zkoušce předcházela. Před čtyřmi roky se na tomto ústavu sešlo pár lidí, kteří se vůbec neznali a byli odhodláni zde strávit čtyři roky. Netrvalo dlouho a ze zamlklých lidí se stala dobrá parta. Zprvu jsme si nerozuměli s několika vyučujícími, jelikož jejich tempo se nám zdálo vražedné, ale čas nás naučil si zvyknout a dodnes na ně vzpomínáme s úsměvem. Ve druhém ročníku jsme se začali cítit jako hvězdy školy. Proč by také ne? Už jsme nebyli jenom primáni, kteří nic neumí. Bohužel sebevědomí nám stouplo natolik, že jsme měli problému haba děj. Na všechno se ale jednou doplácí. Nezúčastnění lyžařského výcviku si tedy přivezli košťata a zametali Nedopalky před školou a pomáhali panu školníkovi "Hugovi". I to však v nás zanechalo krásné vzpomínky. Po další roky jsme si začali uvědomovat vážnost situace, avšak i přesto se z nás nestali pilní studenti. Učenlivé a snaživé studenty z nás udělal až svatý týden. Nebudeme si nic nalhávat – nebyli jsme nejvzornější třída. Přesto to s námi vydržela nejen třídní učitelka Nováková, ale i ostatní kantoři. Tímto bychom jim rádi poděkovali, že i přes náš vytrvalý odpor se něco naučit, nevzdali své naděje a vytrvali. Teď, když opadl stres a učení, si už někteří z nás začínají uvědomovat, že je konec. Konec nejkrásnějších studentských let. Konec bezstarostnosti. Všichni se rozutečeme do různých koutů republiky možná i světa. Doufám, že stará přátelství však vydrží a my se opět shledáme v plném počtu. Bylo mi potěšením Vás poznat, kamarádi