Můj kdysi dávný pocit z Osvětimi...
Je půl čtvrté ráno, s nechutí vstávat se pomalu soukám z rozválené postele. Ihned mne polil zvláštní pocit úzkosti, totiž uvědomila jsem si, že už za hodinu a pár minut budu sedět v autobuse směr polský koncentrační tábor Osvětim. Měla bych se na tento výlet s naší školou vůbec těšit? Stojím vlastně vůbec o to, vidět na vlastní oči místa, kde se uskutečnily před desítkami let ta nejkrutější zvěrstva?
Ovšem teď zpět na začátek. Když jsem se ještě za nevyzpytatelné tmy, hluboce rozespalá doplazila k naší škole, už se tam začínali scházet první účastnici zájezdu. Během pár minutek i šedý autobus. Po několikahodinové cestě s jednou přestávkou na benzínce jsme dorazili na místo. Ve chvíli, kdy jsem poprvé zahlédla cihlové domy schované za děsivým ostnatým plotem, opět mě zalil pot. Ale opadlo to ihned, když jsme zastavili na parkovišti a já uviděl desítky autobusů, vyskládané jeden vedle druhého. Já vím,je to dobře, že sem každý den proudí tisíce zvědavých turistů s foťáčky. Každý by měl vědět, jak to ve skutečnosti bylo. Historie už se totiž nesmí opakovat!
Po průchodu turnikety dostane každý návštěvník sluchátka s jakýmsi rádiem, které slouží k propojení s průvodcem. Průvodkyně skupiny, v níž jsem se nacházela já, byla starší paní. Ta se nám krkolomnou češtinou, vžitá do role snažila co nejvíce přiblížit každý detail těch temných časů. Od založení koncentračního tábora v roce 1940 prošlo 22 mil. lidí pod nostalgicky známou bránou ,,Arbeit macht frei“ do roku 1994.
Po důkladné prohlídce několika tzv. ,,blocků“, plynových komor a dalších naučně zajímavých míst v základní části areálu jsme se přesunuli do tábora Auschwitz-Birkenau, známé možná více jako Březinka. Po kratší prohlídce tohoto místa jsme dostali na několik desítek minut v Březince rozchod a každý si mohl podrobněji prohlédnout to, o co měl největší zájem. Poté už následoval přesun k autobusu, kolem třetí hodiny započala cesta zpět do našich domovů. Ta probíhala zcela poklidně, v autobuse se pouštěly filmy. Stejně ale většina výletníků pospávala, jelikož to byl sice krátký, avšak velmi náročný den. Popravdě abych řekla...bylo to škaredý a hodně nocí jsem nespala