Hurá domů
Znáte ten pocit, že se těšíte domů?..Já taky…proto jsem jela dom už v 5:43. Jeden moment jsem netušila, jestli se domů vůbec dostanu, protože napadlo sněhu a tramvaje nejezdili zrovna rychle. Naštěstí jsem to stihla. Jela jsem REGIOJETEM. To víte, po ránu káva je k nezaplacení. Cestou jsem přemýšlela nad tím, že ještě musím dopsat poslední úkol na blog abych to měla už hotové a já se mohla soustředit na něco jiného. Jedu přesně na čas. Jupííí. V České Třebové jsem si počkala 10 minut a už jsem si to jela do Moravské Třebové. Cestou jsem se modlila, ať to nemá žádné zpoždění, jinak bych nestihla za 9 minut dojít na autobus a musela bych čekat hodinu a půl na zastávce, která byla celá zasněžená. Dokonce i toto mi vyšlo. Přijeli jsme i o minutu dříve. Ták a hurá na autobus. Píšu o tom jak kdybych byla „nemehlo“ co neumí dojít za 9 minut na zastávku. Ale tato zastávka byla daleko asi kilometr a já měla s sebou kufr, který taky nebyl zrovna lehký. Teď do toho ještě ten sníh. Zvládla jsem to. Stihla jsem to. Došla jsem a čekala, co se bude dít. Normálně ten autobus přijel o 8 minut později, než by měl. Docela mě to naštvalo, protože já se hnala zbytečně, ale co se dá dělat. Dorazila jsem domů okolo 7:50, a jelikož moje máma byla po noční, využila jsem situace a vzala si svého pejska do předsíně. A co se nestalo? Obě jsme si lehly na koberec a usnuly jak malá koťátka. Probudil mě „chrápot“ Mášenky, které se fakt dařilo. Koukla jsem na hodiny a ono bylo 11:03. Fakt nechápu, jak se nám to mohlo podařit. Já už jsem sice vzhůru a píšu můj zážitek ale Máša, ta má ještě půlnoc a spí dál.